Assárkovi sourozenci - Arissa Vlček
Arissa Vlček
Vážení přátelé, tak tahle krasavice je moje sestřička. To koukáte, co? Já teda upřímně řečeno taky, protože jsem ji naposledy viděl, když nám byly dva měsíce :) Naše paničky spolu zatím komunikují jen přes mail, ale třeba to v budoucnu napravíme. Oba nás teprve čeká svod a bonitace, tak třeba se někdy potkáme tam. Nebo na nějaké výstavě...
Jelikož sám toho o své sestřičce moc nevím, dovolím si opsat něco, co napsala její panička do mailu. Kdo mě znáte, posuďte sami, jak moooc jsme si povahově podobní.
Arisska je stejně jako já neustále a pořád v pohybu. Co kdyby nám, zvědavcům, někde něco uteklo, to by byla katastrofa!! Do uklidnění máme sice oba ještě hodně daleko, ale snažíme se a obě paničky shodně tvrdí, že v posledních měsících se naše střelenost trochu uklidňuje.
Arissa je prý velice chytrá, mazaná a zvědavá. Nechci si teda takhle veřejně fandit, ale jsem na tom podobně. Někdy se tvářím, že neumím do pěti počítat, ale jak jde o lumpárny, to mi to pálí jedna báseň. Jediné, co zatím oproti Arisse neumím, je otevírání dveří, to musím dopilovat. Arisska si prý otevře všechny dveře a vrata od garáže si umí otevřít i směrem k sobě. Myslím, že to je docela šikovné, protože ji páníčci nemůžou zavřít v ložnici, když přijde návštěva. Mně to dělají celkem pravidelně a já tam pak srdceryvně pláču.
To, že si otvírá dveře, má i další výhody. Může klidně navštěvovat cizí domy, zkoumat je a ještě obyvatelům sníst, co kde najde. V takovém případě se chová úplně přesně jako já, když mám něco moooc zajímavého na práci, a žádné přivolání ji nezajímá. Podobnost čistě náhodná...
Podobné vztahy máme i s ostatními pejsky. Ti, které známe, jsou kamarádi a ti jsou přece na hraní. Ale teď pozor! Přichází drobný rozdíl mezi námi. Zatímco já řvu na všechny cizí psy jako tur už odmalinka, Arissku to napadá až poslední dobou. Štěká prý už z dálky a někdy prý až zle. Má recht, holka, paničku a smečku je potřeba pořádně chránit. Nedej Bože, kdyby se chtěli jít kamarádit a mazlit s jiným psem. Nevím, jak Ariss, ale já bych to asi nepřežil!!!
Co se týče ostatního zvířectva, jsme oba v pohodě. Arissa prý štěká jen na krávy. Kočky a slepice by strašně ráda honila, ale zatím prý žádné neublížila. Když je dohoní, očichává je a protože sedí a nehýbou se, přestanou ji bavit. U mě už je to malinko jinak. Na krávy už neštěkám, protože jsem na ně zvyklý - bydlíme kousek od kravína. No a co se týče koček a slepic, v tom jsem už taky poněkud zkušenější: Kočka Matylda bydlí v přízemí, takže kontaktu s ní se nevyhnu. Musím ale říct, že já bych se s ní i docela kamarádil, kdežto ona je potvora nerudná a vždycky na mě syčí a seká po mě drápem. Tuhle se dokonce tak rozčílila, že ji málem klepla Pepka. Madlina mamka ji musela zachraňovat. Chytla ji za zadní nohy, hlavou dolů a praštila ji do hřbetu, jinak by se Matylda udusila. No chápete to? Já teda ne, chtěl jsem se jen kamarádit. Matyldě ruplo v bedně a začala mě pronásledovat. Syčela, drápy lítaly, no šílené, až jsem se bál a radši se uklidil do bezpečí k paničce. A slepice? Ty už taky znám zblízka. Byl jsem se na ně podívat u Štěpových rodičů ve Vlčkovicích. Moc se mi líbily a chtěl jsem si s nimi pohrát. Tak jsem mezi ně vletěl, ale ony moc sdílné nebyly a rozutekly se. Tak jsem jim chtěl vysvětlit, že si chci jenom hrát, a dvě jsem dohonil a podržel je za křídlo, aby mě poslouchaly. No, peří lítalo, Madla řvala, dostal jsem pak vylágroš, tak už na slepice kašlu, když jsou to takové ňufni. Mimochodem, přežily to všechny :) Další zvířátka, se kterými se já i Ariss pravidelně setkáváme, jsou srnky a zajíci. Jakmile je zmerčíme, jsme oba v čudu. A neslyšíme na žádné volání. Zatím nás takhle ještě neviděl žádný myslivec, to by byl asi průšvih :( Když ona je to taková sranda...
Z mailu, co jsme od Arissy a její paničky dostali, jsem zjistil jednu věc, ze které mám dost radost, a sice to, že Arissa se, stejně jako já, i přes veškerou paniččinu snahu nenaučila chodit na vodítku u nohy. Jediný problém je v tom, že Arissina panička ví, že lepší už to asi nebude, kdežto Madla mě pořád týrá těmi zbytečnými povely a cvičením. Zatím se mi prostě nepodařilo jí vysvětlit, že se zlepšovat nehodlám.
Arissa prý moc ráda jezdí autem i autobusem a taky prý miluje vodu. V tom jsme si taky hodně podobní. Ale já narozdíl od ní do vody skočím klidně celý, ale jen pro piškot, jinak taky radši stojím ve vodě jen tak po břicho.
Ještě je jedna důležitá věc, ve které jsme si strááášně podobní a o níž jsem vám zatím nenapsal. Jsme oba naprostí, totální a šílení VĚŽRAVCI!!! Arissa má ráda většinu ovoce, okurky si sama sklízí ze záhonu a ráda louská oříšky. To je jako by se psalo o mně, protože já jsem to samé. Akorát okurky nesklízím, protože nemáme záhony. Jen rajčata a česnek nemusím, jinak ochutnám skutečně všechno, co mi panička nabídne. A někdy (tedy dost často) i to, co mi nenabídne a já se někde obsloužím sám :)
Uf, to jsem se dneska rozjel! Ale když jde o ségru, tak jsem se musel trochu rozepsat, že? Mám velikou radost, že jsme spolu v kontaktu. Níže přidávám ještě další Arissiny fotky, aby jste se ještě jednou mohli pokochat její krásou.
Na téhle fotce má Arissa úplně stejný pohled jako já :)
A tady konečně Arissa Vlček v celé své chodí kráse!
Jinak se mějte bájo a doufám, že brzy přijdu s dalším příspěvkem do našeho sourozeneckého seriálu.
Čavec a bafec Váš Assar
reakce
(Madelka, 18. 2. 2010 11:51)