DKK
Už den předem jsem nedostal nic najíst, takže jsem byl protivný a hladový pes. Ráno mě ještě ke všemu panička naložila do auta samotného, bez Tira. No to už jsem byl tedy úplně vykulený.
Vyrazili jsme, ale jeli jsme jen kousek. Panička zastavila před mě dobře známou veterinární klinikou. To mi tedy rozhodně problém nedělá, chodím tam rád (ostatně, uveďte mi jediný příklad místa, kam já nechodím rád...) V čekárně seděla paní s malým bílým pejskem, tak toho jsem přežil, ale za rohem seděl nějaký mladý pár a měli u nohou dogu. Spustil jsem šílený štěkot, abych ji zahnal, ale ona nic. Madla se v klidu posadila na lavici a nabádala mě, ať tak neřvu, že ze mě doga nadělá "čtyři malý do školky", ale já jsem toho nic nedbal a řval jsem s drobnými přestávkami dál. Doga byla ale od pohledu flegmouš a na můj řev z vysoka kašlala. Pak už se otevřely dveře a sestřička nás vzala dovnitř. Uvítal jsem jak ji, tak pana doktora. Ten mě pak prohlédl, zvážil a píchnul mi pěkně nepříjemnou včelku do kožichu.
Pak jsme se přesunuli do jiné místnosti. Tam si panička ke mně sedla a hladila mě a říkala, že si můžu klidně schrupnout. Nevím, jak to tedy poznala, že se mi chce tak moc spát, ale měla pravdu. Klížily se mi oči, podjížděly tlapy, no byl jsem prostě takový zblblý a chtělo se mi moc spát. Ale protože jsem ostražitý pes, neztrácel jsem pozornost a jakmile se ozval nějaký pes vedle z čekárny, pečlivě jsem štěkal. Pak mě to ale nějak zmohlo a usnul jsem definitivně.
Pak přesně nevím, co se se mnou dělo, tak trochu matně, v polospánku si pamatuji, že mě panička držela na zádech pod takovým divným strojem a pan doktor mě nepříjemně tahal za nohy. Pak mě v dece přenesli do auta a panička mě odvezla domů. Tam mě z auta pracně vyndala (to víte, něco vážím a ještě navíc v "ožralém" stavu, to je vůbec dřina) a odnesla mě po schodech domů. Po svých jsem přešel chodbu až do bytu, ale panička mě musela hodně pomáhat. Doma jsem se složil na deku a usnul jsem. Panička mi donesla vodu, ale pít jsem nechtěl, chtělo se mi jen strašně spát. Vždy jsem se na chvíli vzbudil, chtěl se postavit na nohy, někam se přesunout, ale nešlo to, nohy neposlouchaly.
Asi po třech hodinách tvrdého spánku jsem se konečně dokázal postavit na všechny čtyři, to byl výkon!!! Panička mě podpírala, abych neupadl a mohl se dojít vyvenčit. Pak jsem se konečně napil a spal ještě další tři hodiny. Když jsem se pak vzbudil, už mi bylo fajn, nohy byly jako dřív, ani hlava se mi netočila, bylo to zkrátka fajn...
Dnes ráno byla panička na poště a přinesla výsledky celé této složité anabáze. Takže výsledek mé DKK je 2/2. Není to úplně super, ale zase to taky není nijak moc zlé. V případě, že se budu líbit na výstavě a bonitaci, bych mohl být uchovněn. A pak...FENKY, TŘESTE SE!!! :)
Každopádně jsem rád, že výsledek není horší a že se nemusím nijak omezovat ve svém řádění. A hlavně, že můžu pokračovat v právě započatém tréninku agility, protože to mě skutečně chytlo a moc mě to baví!!!
Zdravím Vás baf a pac!
Váš Assar