Svod Braník 24. 4. 2010
Ráno jsme jeli docela brzo. Já jsem se strašně těšil a pořád jsem všechny kňučením popoháněl, aby už sebou hnuli. Madla pak už mé komandování nevydržela a otevřela nám kufr u auta, abychom se mohli s Tirem uvelebit. CHYBA!!! Zatímco šla ještě pro poslední věci, aby je taky naložila, ucítil jsem něco úžasného kousek od auta v trávě. Tak jsem ještě rychle vyskočil a celý jsem se v té věci důkladně vyválel. Pak jsem zas nastoupil do auta a dělal jako by nic...Jenže když přišla Madla, okamžitě poznala, že není něco v pořádku. Měl jsem šmouhu přes oko a ulepené chlupy na krku. Navíc jsem byl skutečně dooost cítit.
Následující akce byla více než blesková. Madla mě popadla, odvedla přes zahradu ke studni, uvázala mě ke stromu a celé moje krásné líčení postříkala studenou vodou z hadice a vydrhla hadrem. Nakonec mě ještě přečísla kartáčem a bylo hotovo. Vůbec se mi to nelíbilo, ale Madla byla tak rozpálená doběla, že jsem se ani neodvážil protestovat. Pak mě vysušila a mohl jsem se vrátit do auta. Naštěstí jsem si aspoň kapku toho odéru zachoval, takže jsem pak v autě pěkně zaváněl.
Konečně už byli všichni připraveni, takže jsme nasedli a jelo se! Cesta byla docela dlouhá, ale to nám nevadilo, my jezdíme rádi. Vykukovali jsme zadním oknem, což se líbilo i řidičům jedoucím za námi. Občas jsem na někoho zaštěkal na pozdrav, ale pánečkům se to nějak nelíbilo, takže jsem byl vždy rázně umlčen.
No, abych to zkrátil. Asi po dvou a půl hodinách jízdy jsme dojeli na místo. Hned jsme poznali, že jsme tu správně, protože se to tu hemžilo stejnými černými chlupáči jako jsem já. Vystoupili jsme a hned jsem musel všechny hlasitě pozdravit. Naštěstí jsem brzy pochopil, že všechny skutečně pozdravit nemůžu. Došli jsme ke vchodu na místní cvičák, nahlásili jsme se u vstupu a dostali startovní číslo 11. Pak jsme prošli do areálu a světě div se, hned kousek od vchodu jsme potkali moji ségru Arissu Vlček. Je fakt, že v první chvíli jsme se vzájemně nepoznali, však je to už nějaký pátek, co jsme se viděli naposledy. Arissa se mně malinko bála, ale mně to nevadilo, já jsem na všechno takový hrrr, takže jsem se jí snažil vysvětlit, že jí nic neudělám. Dokonce tak vehementně, že mě Madla musela odtáhnout.
Pak jsme potkali spoustu lidí a bafíků. Zastavili jsme se s Radkou Folwarcznou, která je majitelkou mojí babičky Graine. Ta mi pak byla taky oficiálně představena. Měl jsem fakt velikou radost! Tolik členů rodiny pohromadě, to jsem skutečně nečekal! No a aby toho nebylo málo, potkal jsem se ještě s Ašarem Temný Onyx, který je mým strejdou, a s jeho páníčky. Musím uznat, že všichni moji příbuzní jsou velcí fešáci a mám obrovskou radost, že jsem je mohl poznat. Snad budu v budoucnu na dalších chodích akcích pokračovat v poznávání své rodiny. Mně i mé pánečky to moc zajímá a těší.
Krom toho všeho ještě než jsme šli do kruhu Madla vyhledala Katku Mohapelovou. Potřebovala prý poradit s mým věčným štěkáním. Musím uznat, že škubnutí vodítkem a následující let vzduchem se mi ani kapánek nelíbí. Zkoušeli jsme to včera na cvičáku a funguje to!!!! Madla tímto děkuje Katce. Já jsem teda trochu vyveden z míry, ale snad si brzo zvyknu neřvat, abych už více nemusel létat vzduchem.
Pak jsme ještě chvíli courali po cvičáku a za chvíli jsme měli jít na řadu. Bylo domluveno, že Tiro se půjde někam projít, aby mě neznervózňoval při výkonu. Bohužel k tomu, nevím proč, nedošlo a já jsem se chvíli před nástupem do kruhu rozhodl, že bez Tira už ani krok a chtěl jsem za ním. Odvedli ho sice na druhou stranu cvičáku, ale já ho stále viděl!!! Chtěl jsem zkrátka a jednoduše za ním. Takže veškeré mé trénované běhání u nohy, postoj, ukazování zubů a podobně šlo do háje. Byl jsem tak ufuněný z věčného tahání, že jsem ani kloudně nedokázal ukázat skus, ukázání zubů děsné, stát na měření jsem nechtěl, v postoji jsem nevydržel a běh u nohy při předvedení jsem ignoroval. Dokonce jsem se snažil utéct z kruhu. No to byla ostuda!!! Jediné, co se mi povedlo bylo nesení ocasu, konečně správně! I přes to všechno paní rozhodčí Soldánová byla velice trpělivá a udělila mi vcelku ucházející hodnocení. Můj svodový kód je tedy A3, H1, K4, U3, W2. Což v překladu znamená: A3 - velikost 56 cm, to je 1 cm nad standard, stále v toleranci, H1 - tvar a velikost uší delší, K4 - oči světlé, U3 - rozložení znaků "Oční okruží", W2 - středně syté znaky. Madla se musí ještě pozeptat lidí znalých, co to všechno pro nás znamená, protože v tomhle jsme skuteční začátečníci.
Madla sice byla z mého předvedení trochu zklamaná, ale kód ji nakonec potěšil. Pro příště víme, že Tiro nesmí být nikde v dohledu ani v dočuchu a budeme dále a více trénovat. Snad to už příště nebude taková ostuda...
Bohužel v tom všem zmatku jsem se nestihl informovat, jak dopadli další členové rodinky, co se účastnili svodu. Zjistím to v nejbližší době a určitě přidám informace. Po mém předvedení jsme se totiž dost rychle rozloučili a frčeli jsme k domovu. Přeci jen, cesta byla docela dlouhá, počasí krásné, ale taky hodně teplé, takže jsme s Tirem byli spokojení, když jsme opět vyskočili do klimatizovaného auta. Po cestě jsme se ještě stavili na oběd v restauraci Bavorský dvůr v Sezemicích. Všem lidským členům posádky moc chutnalo, takže děláme prostřednictvím našich webovek alespoň malinkatou reklámku. My jsme sice oběd nedostali, ale nám ke spokojenosti stačila miska vody a nějaký ten pamlsek. Domů jsme dojeli v pořádku, protáhli jsme si ještě kosti malou rvačkou na zahradě a pak jsme upadli a zbytek dne jsme prospali.
Fotky jsme si různě popůjčovali od ostatních fotografů, našich fotek je tam jen pár. Každopádně všechny najdete zde!
Zatím Vás zdravím, Váš svedený Assar